Příběh spisovatele a fejetonisty Miroslava Kazdy

Autor: / Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Příběh spisovatele a fejetonisty Miroslava Kazdy / 227 Zhlédnutí / 09/02/2015

Kouřil jsem 43 let a 188 dnů. Vím to přesně, poněvadž si dobře pamatuji na první cigaretu. A kouřím I. ligu. Nikdy jsem za ta dlouhá léta nevynechal jediný den. A nic mě nezastavilo. I v nemoci jsem statečně popotahoval (aspoň tu jednu) a při úrazu páteře jsem v nemocnici docházel zapálit si na záchodě a riskoval tak i ochrnutí. Raději mě dali podepsat revers a poslali mě šupem do domácího ošetřování.

kolaz Za ta léta jsem přesně propracoval systém návyků kdy a v jakou chvíli si zapálit a proč. Léty dřiny jsem vyvinul dokonalou hierarchii odměňování se nikotinem. Cigareta mě dokázala smířit s kýmkoliv a s čímkoliv. A věřte mi, že lidská blbost je věčná a neštěstí nechodí po horách. Nádherná léta. Cigareta se tak stala nejvěrnější partnerkou v mém životě a já na ni nedám dopustit.

Proti mé cigaretě tu však stojí zástup. Nemyslím Raye Bradburyho a jeho hororovou povídku Zástup, který tak fatálně rozhoduje o osudu obětí dopravních nehod. Myslím Okolí. Jo jo. Okolí. Nikdo z mých přátel, příbuzných, známých a ostatních nekouřil a nekouří a pravděpodobně kouřit nebude. Zatímco nekuřáci za 1. republiky by s tím museli něco hodně rychle dělat a byli by v těžkém autu (z angl. out – ven, nikoliv car), dnes se situace otočila tak, že nás kuřáky vykazují na periférii společnosti, a kdyby mohli, zřídili by pro nás gheta či gulagy a tam by nás nechali pomalu vymírat. Pochovávali by nás pak nejraději za zdmi hřbitovů jako ty sebepoškozovatele a sebevrahy!!! Okolí je nyní většina a většina má přece demokraticky?! pravdu.

Myslel bych logicky, že každý takový řádný kuřák jako jsem já, by měl spíš od státu dostávat plaketu za zásluhy z příjmu daní a i za statečnost, nebo něco takového, jako mají dárci krve tu plaketu Janského. A tramvajenku zdarma. Nekuřáci nám ale nikdy nepřiznají, že bez nás by každá ekonomika brzy zkrachovala.

Místo toho do nekonečna Okolí papouškuje svoji písničku: Kuřáci smrdí, ničí zdraví sobě i nám (Okolí) a utrácí za svoji vášeň horentní sumy peněz. Okolí si libuje v heslech jako: Kouření je zvyk, kde na jedné straně je oheň a na druhé blázen. A jiné refrény: Kdybys byl nekouřil, mohls už mít tři vily.

Jasně, rozumím, 3 vily a k tomu 20 aut a 6 žen. Všechno ale spolknou ty tvoje cigarety! Tvrdí Okolí. Dle Okolí taková cigareta toho dokáže asi pohltit a spolknout ještě více, než ta obávaná černá díra ve vesmíru. No řekněte, není to pro Okolí objev na Nobelovku? Pro Okolí nekuřáků existuje ještě černější díra ve vesmíru, než ta černá: 

kuřák!

Jak se z kuřáka stane nekuřák? Tak tohle opravdu nejde. Když věřící přestane věřit ve svou víru, je z něj atheista. To lze. Zklamala ho víra, prosím, stává se to. Když kuřáka zklame cigareta, udělat z něj nekuřáka – je vyloučeno. Jenom pro povrchní Okolí platí, že když si člověk nezapálí, je to nekuřák. Omyl! Je jenom nekouřící kuřák. I latiníci tvrdí: Aegre reprehendas, quod sinis consuencere – těžko se zbavíš toho, čemu jsi přivykl.

 

Způsoby, jak z kouřícího kuřáka vytvořit nekouřícího kuřáka:

1. Jednoho krásného dne si nezapálit a hotovo. Řeknete si jen: „Dneska je krásně, dneska by to šlo!“ Tento způsob je nejlevnější, ale vlastně je to nesmysl. Pokud tohle někdo dokázal a dokonce se tím chlubí, tak to byl člověk, který sice kouřil, třeba i hodně, ale vlastně neměl ke kouření žádný osobní vztah, nebyl závislý. (Tohle jsem nedokázal. Vlastně ani nezkoušel. Nemá to smyslu. Následuje pohrdlivé hodnocení Okolí nekuřáků: Seš srab!)

2. Poradíte se s lékařem. Ten vám předepíše léky. Dobrá. Kdo zkusil – nezapomene. Opravdu nebudete mít chuť na cigaretu, často však ale vzniknou poruchy spánku a v noci vás bude budit noční můra a šílené na tom bude to, že nebudete znát odpovědi na otázky, čeho a proč se vlastně bojíte. (Nekuřácké okolí: Seš sračka, nemáš žádnou vůli!)

3. Akupunktura. I to jsem zažil. Chuť mi to zahnalo tak na půl dne a pak bych si měl body v uchu znova dát aktivovat. Krom rozpíchaných ušních boltců mi to nic nepomohlo. (Okolí: Tak já se ti teda divím, já nekouřím celej život a vůbec mi to nechybí!)

4. Nálepky, žvýkačky s obsahem nikotinu (Nebudu dělat reklamu něčemu, co nefunguje). Cena obrovská. S požehnáním zdravotních pojišťoven. Je to jen příklad, jak ze závisláků a narkomanů vytáhnout co největší balík peněz. Údajně na jejich pozdější léčení. Ale pozor! Jen další lež. Náklady na léčbu kuřáků je jen 10% toho, co stát vybere na daních z prodeje cigaret. (Okolí komentuje: Takovejch peněz vyhazuješ, ale bez vůle to nepůjde! Okolí je to jasný – Ty nechceš přestat!)

5. Biorezonance. No jel jsem tam. Praha. Matka měst. (Tam snad musí být všechno.) Docela mě nadchlo, že do poslední chvíle můžu bafat, jak jsem zvyklý. Dokonce je mi to doporučeno. Ještě mi programátor nabízí poslední cigaretu!

No jo no. eXnico. Jako smrt. Ex. Smrt nikotinu. Prostudujte to, absolvujte, zaplaťte a mazejte domů. Jak říká jedna dáma v diskuzi na těchto stránkách. Její příspěvek jsem si dovolil zkopírovat zde: Moje zkušenost s tímto typem odvykání tzv. biorezonance je negativní. Při extrémní motivaci jsem sezení absolvovala třikrát bez výsledku. Metoda je založena na principu věř a víra tvá tě uzdraví. Nepopírám, že tento princip může u někoho zafungovat, těžko však u člověka s diagnozou závislost na nikotinu. Pozitivně hodnotím marketingovou strategii firmy eXnico a přeji hodně obchodních úspěchů a co nejméně zklamaných lidí hledajících pomoc ve své nemoci. dr.Vénosová

Tak já tedy reaguji! I já jsem byl k metodě skeptický a nevěřil jsem a byl jsem skálopevně přesvědčen o marnosti nad marnost, o principu věř a víra tvá tě uzdraví a o tom placebo efektu, ale…

Po biorezonanci – nekouřím!

Jen prosím, nechtějte, milá dámo, vnutit mi názor, že nepatřím k lidem s diagnózou závislosti na nikotinu. Tak to mám náhodou černé na bílém rovnou z Krajské nemocnice. Papír, víte? Patřím asi k těm šťastnějším. Dnes už určitě.

Šťastný ale nejsem! Okolí vlastně už vůbec nezajímám. Už nikoho nezajímá jak se mám, co mě trápí, co si myslím, jak mi je, jaký mám názor a podobně. Jediná jejich otázka je: „Kouříš?“


PS: Dnes je 15. 8. 2010. Stále nekouřím! Již 5 měsíců! Přesně 153 dnů. Asi. Mnozí skeptici mi to nevěří a označili mě za lháře: 17.05.2010 – 03:32:24 – To určitě. Článek je samozřejmě marketing a nikdy se nic podobného nikomu nestalo. Toto určitě psal opět někdo z firmy exnico a takové řeči musí většinu kuřáků urážet, když si takový pisálkové románů myslí, že jim někdo uvěří, že to psal opravdový kuřák, který si zaplatil za terapii. Můj příspěvek bude určitě brzo smazán. Proč? Protože je pravdivý! Pěkný den.

PPS: Dnes je 7. 10. 2010 – 14:52:17 – Stále nekouřím! Již 214 dnů. Jsou dny, kdy si už vůbec na cigaretu nevzpomenu. Zato v noci se mi často zdávají překrásné sny jak kouřím, vychutnávám tu nádhernou vůni a – jsem šťastný. Ke všemu musím na operaci. Z permanentního stresu mi odešel jeden z důležitých orgánů. Chyběla berlička o kterou bych se mohl opřít. Lidská vůle je někdy obrovská a může mít i destrukční účinky. Dokonce může zničit i vlastní tělo.
Asi nejdůležitější bude – nikdy nezačínat! 

PPPS: Je opět 15. března! Nekouřím 365 dní! Ještě lépe vyzní nekouřím rok! 

Je to fajn. Až na to, že jsem vláčen a obviňován na stránkách eXnico v diskuzi. Prý všechny příspěvky, kde se kouřit podařilo, jsem napsal na objednávku firmy a za peníze. To víte že jo, nic jinýho jsem letos nedělal!

Poznámka: Poslední dobou se mi opakuje sen: zapaluji si a kouřím!!! I probudím se a pravda to není, ale…, lidi, to vám byla taková nádhera…

Text je převzat z webu autora http://www.e-kniha.com/chci-prestat-kourit.html