Ohlasy

Troufám si tvrdit, že cigarety okrádají plíživě, kousek po kousku, své oběti o čas, peníze a zdraví, až je vysáté do morku kostí připraví i o život. Věděl jsem to stejně jako všichni ostatní, a stejně nedokázal přestat. Kouřil jsem nepřetržitě víc než 25 let minimálně jednu krabičku denně.

Jsem přesvědčen, že každý závislý kuřák prožil minimálně jeden okamžik, kdy si uvědomil svou neschopnost přestat kouřit, doprovázenou hlubokou nenávistí k cigaretě. A pak si zapálil...

Přestat kouřit je prostě problém. Kolikrát jsem o tom přemýšlel, kolikrát jsem s odvykáním začal. Na hodinu, na den, na týden. Dokonce na 14 dní. Zkoušel jsem různé náplasti, žvýkačky, akupunkturu, elektroakupunkturu, chodil do poradny, konzumoval drahé léky na předpis. Vždycky se ale velice rychle našel důvod, proč si výjimečně jednu (za odměnu, na uklidnění, z nudy…) zapálit. A zase bylo na dlouhou dobu po odvykání. Jediná vykouřená cigareta odblokovala léty vypěstované procesy, a neodbytné abstinenční příznaky nakonec rychle zvítězily.

V květnu 2008, jsem se čistě náhodou, při jednom z rozhovorů u poobědové cigaretě, od své kolegyně dozvěděl, že existuje odvykací metoda biorezonance. Ač momentálně kuřačka, metodu si nemohla vynachválit. Ve chvíli, kdy začne mít pocit, že jí kouření přerůstá přes hlavu, objedná se na terapii. Ta z ní během pár desítek minut udělá nekuřáka. Nemá žádné abstinenční příznaky, na kouření ani nepomyslí. Když začne znovu kouřit, tak čistě společensky, a až po několika měsících. Čímž si ale současně začne obnovovat psychickou i fyzickou závislost. Jakmile má dojem, že nastal správný čas, zajde si opět na terapii.

Přiznám se, že jsem tomu moc nevěřil, ale biorezonance a hypnóza byly snad jediné metody, které jsem ještě nevyzkoušel. V té době jsem už bez problémů vykouřil i dvě krabičky denně. Domluvil jsem si tedy termín návštěvy, a v určený čas se dostavil do odvykacího centra. Terapie proběhla přesně podle scénáře. Když jsem pak vyšel ven na ulici, neměl jsem dojem, že by na mě zákrok zanechal jakékoliv stopy. Částečně ze zvědavosti, částečně ze zklamání jsem si hned zapálil. Překvapením bylo, že vdechovaný kouř neměl naprosto žádnou chuť. Moje tělo nebylo schopno vnímat rozdíl mezi obyčejným vzduchem a kouřem z cigarety. To mě příjemně překvapilo, a moje nedůvěra v terapii začala opadat. Ještě párkrát jsem z cigarety potáhl, a nakonec ji nedokouřenou zahodil, protože skutečně neměla naprosto žádnou chuť. A dnes mohu s čistým svědomím prohlásit, že tato cigareta byla poslední.

Nevím, jestli i na ostatní klienty působí metoda stejně, ale u mě zafungovala na 100%. Nekouřím už přes rok a vím jistě, že to tak zůstane.